Milé Ženy… co k tomu dodat?
Máme se všelijak… a tak je to v pořádku.
Když padáme, vstaňme, umíme to…. nebo se nechme zvednout, to umíme taky… jen na to občas zapomeneme, protože už jsme “velké”.
Nebo zůstaňme ležet a dovolme si spočinout. Nabrat síly, povolit, pustit to.
Když jsme nahoře…kochejme se, radujme se, užívejme, čerpejme ze zdrojů, děkujme že můžeme.
No a mezi tím? …. Noooo, žijme ten život, plyňme s ním, vnímejme jej i sebe v něm.
Aaaa…. Hele co mám:
“Nechme to na NĚM…” (dosaďme si každá co chceme…)
A…
“Nechme ten svět být … “
Děkuji mým mentorům mužům, za tyto 2 věty….které mi vyslovili v jednom týdnu…předtím, než jsem je fakt dost potřebovala. Teď je to už na mně, na nás… a nebo na nich a na tom světě .
Je to vlastně velká síla, dovolit si býti ženou… celou pestrou ve své komplikovanosti … silnou a zvládající i zranitelnou a slabou.
Vedeš si dobře…. pokračuj.
Užívej svých umění …
Přijmi své slabiny a uč se růst …
Ženo, květino