Procházím kolem růžových keřů. Je jich teď všude kolem mnoho. Zdají se být všední. Často je jen tak míjíme. Když si ji však všimneme, uvidíme tu pestrobarevnou krásu, jemnost a sílu zároveň. Je elegantní a krásně voní. A je tak složitá, a přitom je v ní jakýsi řád.

Klientka řeší, že není schopna vždy dobře zareagovat na pracovní výzvy. Pracuje v mužském kolektivu. Uvědomuje si, že se s nimi srovnává i soutěží. A že to není snadné ale ani možné .

Říkám ji: “podívejte se na svoje tričko”.

Je bílé s černými pruhy, na kterých jsou růžové květy růží.

Usměje se, tváře ji zrůžový a malinko se zalesknou oči .

Jsem jako ta růže … a oni ty pruhy.

To jde k sobě . Jo, takhle to může být.

ŽENA. RŮŽE.