Když zastaví se kroky,
V poprašku křupavého sněhu,
Uslyším ticho a jeho všeobjímající něhu.

Až mrazí…i když mi zima není.

Chci zůstat a být,
nechat vše rozplynout v bílé mlze.
Vím vsak, že za chvíli musím jít.
Naplnit život a zhmotnit své vize.

Budí respekt a fascinuje.
Ticho, klid a nekonečno.
Kéž uchovám si tento smyl bytí,
Ve víru světa, kde pomíjí se všecko.