Procházím kolem růžových keřů. Je jich teď všude kolem mnoho. Zdají se být všední. Často je jen tak míjíme. Když si ji však všimneme, uvidíme tu pestrobarevnou krásu, jemnost a sílu zároveň. Je elegantní a krásně voní. A je tak složitá, a přitom je v ní jakýsi řád.
Klientka řeší, že není schopna vždy dobře zareagovat na pracovní výzvy. Pracuje v mužském kolektivu. Uvědomuje si, že se s nimi srovnává i soutěží. A že to není snadné ale ani možné .
Říkám ji: “podívejte se na svoje tričko”.
Je bílé s černými pruhy, na kterých jsou růžové květy růží.
Usměje se, tváře ji zrůžový a malinko se zalesknou oči .
Jsem jako ta růže … a oni ty pruhy.
To jde k sobě . Jo, takhle to může být.
ŽENA. RŮŽE.